Historie oblasti Epirus

Epirus má vcelku bohatou historii od starověku. Oblast byla osídlena již od doby paleolitu. Významným centrem byla věštírna v Dódóně (druhá nejdůležitější po Delfách). Ve 3. stol. př. n. l. zažil Epirus vrchol pod králem Pyrrhem, než se roku 146 př. n. l. stal součástí Římské říše. Po pádu Říma byl pod vládou Byzanců, v letech 380–401 byl přepaden Vizigóty a později Vandaly. Po čtvrté křížové výpravě (1204) vznikl nezávislý Epirský despotát. Od 15. století byl Epirus pod nadvládou Osmanské říše, což vedlo k úpadku. V 18. a 19. století, za vlády Aliho Paši, oblast zažívá krátký kulturní a hospodářský rozkvět. Po balkánských válkách byl Epirus připojen k Řecku.

Epirus hrál během 2. světové války klíčovou roli jako první frontová linie řeckého odporu a později jako centrum silného partyzánského hnutí. Dne 28. října 1940 zaútočila fašistická Itálie na Řecko právě přes hranice Epiru. Řečtí vojáci útok zastavili, dokonce postoipili hluboko na území Albánie. Tato událost je první porážkou sil Osy v pozemní válce. Po německé invazi v dubnu 1941 byl Epirus dlouze okupován. Většina regionu spadala pod italskou správu, strategická místa však ovládali Němci. V březnu 1944 nacisté deportovali téměř celou židovskou komunitu do vyhlazovacích táborů. Navíc Němci Jako odvetu za partyzánskou činnost vypálili desítky vesnic (masakry v obcích Mousiotitsa nebo Paramythia). Po konci války nastává další temné období - řecká občanská válka. Trvá několik let a až posléze se poměry v Řecku ustálí a oblast začíná pomalu prosperovat.