Historie ostrova Alonissos

Alonissos (starověký Ikos) je jedním z nejdéle osídlených ostrovů Egejského moře, s nálezy starými až 100 000 let. Podle mytologie byl prvním vládcem krétský princ Stafylos, syn boha Dionýsa. Dle Homéra údajně právě odsud vypluly lodě Achájců do starověké Tróje. Ostrov byl důležitou námořní křižovatkou ovládanou postupně Kréťany, Athéňany (v klasickém období byl ostrov členem Athénského námořního spolku), dále Římany, Byzantinci a na dlouhou dobu i Turky.

Ostrov Alonissos, stejně jako ostatní ostrovy v souostroví Severní Sporady (Skiathos, Skopelos, Skyros), zažil během druhé světové války období okupace, bídy, ale také aktivního odboje. Německá vojska ostrov obsadila v dubnu 1941. Místní obyvatelé se účastnili řeckého odbojového hnutí (zejména organizace EAM - Národní osvobozenecká fronta). Společně s dalšími ostrovy organizovali přepravu spojeneckých vojáků. Na odboj Němci reagovali řadou represí. Neznámější je ze dne 15. srpna 1944, kdy Němci shromáždili na náměstí 11 členů odboje a před očima ostatních obyvatel je popravili. Ostrov byl definitivně osvobozen v říjnu 1944.

Po válce se ostrov potýkal s vážnými ekonomickými problémy, které byly umocněny následnou řeckou občanskou válkou a ničivým zemětřesením v roce 1965 (právě v této souvislosti muselo být hlavní město přesunuto z Chory do Patitiri). Opuštěnou Choru pak v 80. letech 20. století oživují zejména cizinci a vnáší do ní nový život. 

V dnešní době je ostrov i cílem turistů, ovšem nejedná se o turistiku masovou a ostrov Alonissos stále zůstává věrný tradicím a autentickým.