Kefalonie, největší ze sedmičky Jónských ostrovů, má bohatou historii, která se píše již od starověku, kdy byla součástí Odysseova království. První osídlování se váže na 11. století př. n. l. Původ jména ostrova má dvě verze: Kefalos - mýtický hrdina anebo ,,kefalos,, - v řečtině hlava, kdy ostrov díky své velikosti měl být hlavou celého souostroví. Po pádu Říma byl ostrov součástí Byzantské říše. Od roku 1185 patřil k Neapolskému království, následně byl pod nadvládou Turků a dlouho (od roku 1500) Benátčanů, kteří silně ovlivnili místní kulturu a architekturu. Koncem 18. a v 19. století se zde střídali Francouzi, Rusové, Turci a Britové. Za Britů ostrov patřil do územního celku Eptanisa. Součástí svobodného Řecka se ostrov stal v roce 1864.
Během 2. světové války byl ostrov nejdříve okupován italskými vojsky. Po jejich kapitulaci v roce 1943 kontrolu přebírají Němci. Téhož roku se ostrov stal místem tragédie, kdy německá vojska zavraždila přes 5 000 italských vojáků z divize Acqui. Další 3 000 vojáků se utopilo při potopení transportních lodí. Tato událost inspirovala román a film Mandolína kapitána Corelliho. Místní obyvatelstvo vedlo rozsáhlý odboj a často se stávalo cílem odvetných akcí německých vojsk.
Po konci války v roce 1945 si Kefalonie neodpočine. Přichází další tragédie, a to v srpnu 1953, kdy ostrov zasáhla ničivá zemětřesení, která srovnala se zemí většinu měst a vesnic. Následná obnova výrazně změnila tvář ostrova.
Kefalonie je oblíbenou turistickou destinací již desítky let a to i díky vlastnímu letišti v hlavním městě.
